Kapilární zkoušení je jednou z nejrozšířenějších metodou nedestruktivního zkoušení materiálu (NDT). Je vhodná pro zjišťování povrchových vad. Její hlavní aplikace jsou v automobilovém, leteckém, petrochemickém a energetickém průmyslu. Značného rozsahu dosáhla metoda PT zejména v oblasti zkoušení svarových spojů. Je jednoduchá, nenáročná, v základních aplikacích málo finančně nákladná. PT metodou jsou zjišťovány povrchové vady typu trhlin, prasklin, pórů, vměstků, přeložek, zavalenin a pod. Metoda je použitelná pro téměř všechny druhy běžně využívaných materiálů (oceli, slitiny Al, Ni, Cu, Ti, sklo, keramika, plasty, ... Pro zkoušení povrchových vad neferomagnetických materiálů, kde nelze využít MT, je téměř nenahraditelná. Metoda se používá pro zkoušky polotovarů, při výrobě i inspekci provozovaných součástí.

Princip metody

Na připravený (očištěný, odmaštěný a vysušený) zkoušený povrch součásti se nanese kapalina vhodných vlastností - penetrant. Po určitou dobu se ponechá tento penetrant působit - vniká do případných necelistvostí. Po ukončení penetračního času se přebytek penetrantu ze zkoušeného povrchu odstraní a nanese tzv. vývojka. Vývojka působí jako absorbent ("piják"), nasává penetrant, který vnikl do necelistvostí a zároveň vytváří kontrastní pozadí. Při následné inspekci jsou posuzovány dvojrozměrné indikace zjištěných necelistvostí. Tato metoda umožňuje zjistit povrchové vady, které jsou pouhým zrakem neviditelné. Indikace se hodnotí na základě vizuálního vjemu barevného nebo jasového kontrastu. Detekční schopnost metody začíná při šířce vady jednotek tisícin milimetru (v závislosti na drsnosti povrchu, druhu přítomných vad, použité citlivosti zkušebního procesu apod.